Ve 2. kole Krajského přeboru byli našimi soupeři hráči z nedaleké Náměště nad Oslavou. K utkání jsme zajížděli s určitými obavami. Jednak šlo o okresní derby a tyto zápasy mají vždy jiný náboj a druhak "mladé pušky" ze stáje Petra Mičulky jsou velmi nebezpečné a ostřílené juniorskou extraligou.

Já jsem si měl původně užívat volného víkendu, ovšem ve čtvrtek mi zavolal Vladimír Uher, že leží v nemocnici po operaci slepého střeva a nemůže tedy hrát. Kromě hráčské povinnosti jsem místo Vladimíra převzal i kapitánskou pásku a povinnost přepravit část mužstva k zápasu autem. Z Třebíče jsme vyjeli v 8.15 hodin. Z přehrávače se linula skvělá muzika německé grunge a heavy metalové kapely Guano Apes s charismatickou zpěvačkou chorvatského původu Sandrou Nasic. Mimochodem tato skupina má v Třebíči velmi zdařilý revival, který vystupuje pod názvem Guano a Pes. Cestou jsme probrali v jaké sestavě můžeme soupeře očekávat a asi po 20 minutách jsme již míjeli známý rybník Ratchan a kolem něj zamířili do penzionu na Husově ulici, kde mají domácí šachisté prostornou hrací místnost s krásným výhledem na místní zámek. Zde bylo už zaparkované auto našeho rakouského člena Martina Kropika, který nás pozdravil hlasitým Grüss Gott a po chvíli dojelo auto z Velkého Meziříčí, kterým dovezl tatínek Víti Kratochvíla svého syna, Petra Walka a naši první desku Tondu Čížka.

Během několika minut byly napsány sestavy a utkání mohlo začít. Zhruba po hodině a půl hry jsme zaknihovali první bod, a to černými figurami! Martin Kropik se proti Vítu Kratochvílovi bránil Philidorovou obranou, která není v současném šachu příliš častým hostem. Vítek se rozhodl hrát na krev, udělal dlouhou rošadu a chystal se prorazit na královském křídle. Rodák z obce Vitis nedaleko Zwettlu je však extrémně nebezpečný útočník a kanonádu soupeřova dámského křídla zakončil ziskem dámy za věž, když tento obrat je uveden v mnoha šachových knihách. Druhý bod se podařilo přidat mě v partii s Vilémem Feldváblem. Soupeř v zahájení obětoval dle mě velice diskutabilně pěšce (až po partii jsem se dozvěděl, že ho ztratil), ve střední hře sice vtipně pokryl všechny hrozby a když už se zdálo, že po výměnách bude mít ve zjednodušené pozici větší šance, přišel závěrečný úder, kdy si mohl vybrat mezi matem nebo ztrátou figury.  Zhrdnul však oběma možnostmi a partii vzdal. Za chvíli pak skončila remízou partie Antonína Čížka s Rudolfem Zezulou. K té mi Tonda řekl, že ve střední hře nevyužil šance získat velmi dobrou hru a v závěrečné pozici stál možná již o trochu hůře. Na 3-1 srovnal skóre Leszek Ciešlak remízou s Davidem Mičulkou, když v přibližně rovné pozici nechtěl riskovat. Jiskřičku naděje vykřesal pro domáci Petr Walek, který od 18. tahu dohrával partii s minutou na hodinách, ale přesto černými figurami zapletl Stanislava Mezlíka do matové sítě. Bod jistoty pak připsal Jan Tesař proti ne příliš často hrajícímu Tomáši Lampířovi. Závěr partie jsem měl možnost sledovat. Pan Jenda měl sice figuru více, ale soupeř měl quazi hrozbu věčného šachu. Než však mohl ukázat nakolik je tato hrozba reálná, vyskočil Janův oř a následovala vidle na krále a dámu (Fuj!). Za stavu 4-2 se dohrávaly partie Petr Mičulka -  Miloš Milostný a Tomáš Košut - Jaroslav Huňáček. Ač se domácí snažili co jim síly stačily, obě partie nakonec skončily  v remízových vodách a tak jsme odvezli domů cennou výhru 3 - 5.

Po příjezdu do Třebíče jsme ještě zavítali na naši základnu - restauraci Lihovar, kde jsme ve složení já, Jan Tesař, Jaroslav Huňáček a Leszek Ciešlak při pivečku provedli závěrečné hodnocení.

Martin Kropik bodoval jako první

Z hrací místnosti je krásný výhled na zámek, který patřil rodu Haugwitzů

Důležitou remízu uhrál Miloš Milostný černými s domácím kapitánem Petrem Mičulkou

Jan Tesař a Jaroslav Huňáček v kuřácké části restaurace Lihovar