V osmém kole 1. ligy jsme na domácí půdě dalešického pivovaru přivítali nevyzpytatelný celek obuvníků ze Zlína. Naše řady tentokrát byly kvůli hned několika nepříjemným kolizím poměrně oslabeny, naopak soupeři přijeli skoro v plných, zejména nastoupení prvních pěti hráčů jejich soupisky jsme příliš neočekávali. Z toho důvodu byli soupeři řečí čísel ELOvě na všech osmi šachovnicích silnější (!), byť to většinou bylo jen o pár desítek bodů.

Jelikož jsem se při neúčasti obou Petrů (myšleno Piska a Buchníčka) stal kapitánem zápasu, a poněvadž jsem měl za sebou opravdu velmi náročný týden, dal jsem partii s IM Milanem Pacherem rychle za remízu, abych se mohl naplno věnovat roli kapitána. Bohužel hned po zhruba jedné až dvou hodinách hry mi bylo jasné, že tentokrát taháme za silně kratší konec, kromě partie Petra Walka mi nějak nebylo jasné, kde budeme dělat další body. Následující průběh zápasu mi dal více méně za pravdu.

V neděli se souboje vůbec nepodařily Oldřichu Sedláčkovi a Štěpánu Seidlovi. Olda jakoby hrál bílými spíše na remízu, což často bývá samo o sobě cestou do záhuby, a Štěpán se příliš agresivně vrhl na soupeřovo dámské křídlo, pročež přepad na opačné straně šachovnice byl rychlý a krutý. Když navíc WGM Eva Kulovaná v klasické pozici izolovaného pěšce poněkud ignorovala vývin dámského křídla a následně přehlédla poměrně jednoduchou taktiku, bylo to rázem 3,5:0,5 pro hosty.

Poté snížil s obrovským přispěním bohyně Caissy Honza Tesař. Soupeř získal zdrcující útok proti Honzovu králi, avšak místo toho, aby si vybral hned z několika lákavých pokračování (přičemž nejlepší z nich vedla několikatahově k matu), poztrácel vše, co se dalo, a najednou nebylo čím dávat mat...:) Jednoznačně nejlepší partii sehrál v neděli Petr Walek, který ve Španělské takřka profesorsky soupeři dokázal, že úder f5 málokdy bývá v podobných pozicích dobrý a velmi pěkně a suverénně zvítězil. Pro Petra jednoznačně palec nahoru!

Průběžný stav 2,5:3,5 sice znamenal mírné zpestření zápasu, ale opravdu pouze mírné. Roman Bradáč totiž krátce po zahájení ztratil čistého pěšce a dál se už pouze marně pokoušel o záchranu partie. Šance sice měl, což o to, avšak soupeř hrál poměrně přesně a zaslouženě zvítězil. Jako poslední pak dohrával FM Josef Kratochvíl. Pepa sehrál velmi zajímavou partii s IM Cyrilem Ponížilem, který sice tlačil a tlačil, ale pevnou černou pozici neprotlačil, a při přechodu do věžové koncovky měl dokonce náš hráč pěšce navíc. Silná bílá pozice však znamenala dostatečnou kompenzaci, a byl to tudíž dokonce zlínský hráč, který se nechtěl smířit s remízou a bojoval dál. Možná dokonce mohl někde vyhrát, ale po pěti hodinách hry a vyčerpání všech možností partie přece jen skončila smírem.

Celková porážka 3:5 je tentokrát zcela zasloužená, nezbývá než soupeřům poblahopřát...