Sobotní v pravdě podzimní, ale nedeštivé počasí, jsem strávil s našimi slovenskými posilami Mariánem Kantoríkem a Martinem Lednickým odpolední procházkou zaměřenou na třebíčské památky UNESCO, dostalo se však i na jiné kulturní radovánky. Příjemné rozptýlení před zápasem s královéhradeckým béčkem, v němž jsme rozhodně nebyli favorité, se ukázalo jako prospěšný tah. Rozhodně jsme ale nemohli tušit, že nazítří budeme svědky události, která se možná zapíše, byť nechvalně, do (českých) šachových dějin.

Tradiční mokrá příprava – neboli taktická porada – tentokrát neproběhla jako obvykle příjemně hořkými vjemy v podobě konzumace značky Bernard, na níž si pochutnáváme v  restauraci Neptun (Centrum Lihovar), ale Na Barborce, kde bohužel točí jen europiva (nemusíte se mnou souhlasit, ale to je tak vše, co se proti tomu dá dělat). A poněvadž jsou sportovci (lze  vůbec šachisty  označit za sportovce?) povětšinou pověrčiví, obával jsem se, že změna lokálu (tedy vlastně prověřeného rituálu) přinese smůlu, bylo tomu však, jak se nakonec ukázalo, právě naopak. Nicméně své šance v nadcházejícím střetu jsme i po úspěšném prvním kole hodnotili poněkud skepticky, neboť TJ Slavia Hradec Králové B patří (patřila?) k jednomu z favoritů soutěže.

V neděli ráno jsem se vydal z Třebíče do Velkého Meziříčí pro Tondu Čížka, zatímco klíče od skříněk s hracím materiálem a partiáři jsem předal „legiím od Stalingradu“ Martinovi a Mariánovi, jimž takto na dálku děkuji za přípravu hrací místnosti. Tondu jsem spolu s vytištěnými sestavami domácích a hostů vysadil před hotelem Atom deset minut před začátkem utkání a ještě jsem musel absolvovat cestu pro fotoaparát, který jsem bohužel zapomněl ve svém příbytku. Když jsem se těsně před zahájením utkání ocitl v hrací místnosti, zjistil jsem, že změřím síly s Josefem Nunem. Co na tom, že jsem celkem potupně – vlastně bez odporu – prohrál, kdypak se člověku poštěstí zasednout za stůl proti šachové legendě. Ale po pořádku.

Na první šachovnici hned v zahájení získal bílými výhodu Marián Kantorík nad Jiřím Nunem:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Kantorík – Nun po 19. tahu bílého

Černý se snažil zabránit postupu bílého pěšce h a učinil rozhodující chybu: 19. – h5?, načež následovala strašlivá exekuce: 20. gxh5 gxh5 21. Vg1 Kf7 22. Sf3 Vh8 23. Vg3 Vbg8 24. Vag1 Dxa4 25. Dg2 Vh7 26. e5 dxe5 27. Se4 exf4 28. Sxh7 1 – 0.

Hradec záhy vyrovnal, když mě bez větších potíží v pasivně sehraném „Hyppo“ systému zmasakroval Josef Nun (6. šachovnice):

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Nun Josef – Ciešlak Leszek po 28. tahu bílého

Je samozřejmě vymalováno (navíc s padajícím praporkem): 28. – Vce8? (aspoň Vc7!) 29. Sh7+ Kf7 30. Sg6+ a konec.

Následně jsme ale opět skórovali my, když černými na druhé desce porazil ve francouzské Tonda Čížek Martina Vacka, který sice v zahájení získal možná mírnou převahu, stroj však po oběti (?) figury bílého žádnou kompenzaci nevidí - 17. – a5 a černý prostě vyhraje:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Duel Vacek – Čížek po 17. tahu bílého

Remízou skončil divoký střet mezi Oldou Sedláčkem a Robertem Döringem (královská indická):

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Sedláček – Döring po 38. tahu černého

Černý se v předchozím průběhu odhodlal ke korektní oběti jezdce (32. – Jxd5) za dva pěšce a ohrožování bílého monarchy, zde už ovšem bezcitný počítač fandí Oldovi po 39. Dxh7. Většina smrtelníků by se však spokojila s věčným šachem: 39. Df2+ Kg7 40. Da7+, jak tomu bylo i v partii.

Konečně se dostáváme k „události roku", jež se odehrála v souboji Roman Bradáč  – Radomír Novák. V rámci objektivity ocituji zápis arbitra utkání:

„Na 5. šachovnici došlo k následující situaci: rozhodčí viděl pád praporku.  Na základě kontroly partiáře bílého a jen letmé kontroly partiáře černého rozhodl, že bílý překročil čas – nebyl podle něj odehrán 40. tah – ten sice stál na šachovnici, ale nebyly zmáčknuty hodiny. Rozhodčí nařídil výhru černého z důvodu překročení času bílého. Bílý po upozornění černého (po podepsání partiáře 0:1) reklamoval, že odehrál více než 40 tahů. Rozhodčí po prohlídce partiáře černého zjistil, že vskutku bylo odehráno více než 40 tahů. Rozhodčí nařídil v partii pokračovat. Černý po rekonstrukci partie souhlasí, že bylo odehráno více než 40 tahů (42 tahů).
Rozhodčí dal pokyn pokračovat, a spustil černému hodiny. Černý už neučinil žádný tah, protože se domnívá, že by pokračováním v partii porušil pravidla. Černý překročil čas ve 2. časové kontrole a rozhodčí rozhodl, že vyhrál bílý“.

Jednoznačně se tedy jedná o pochybení rozhodčího a výklad celé události by mohl být následující: náš hráč konal vše na nátlak rozhodčího, který později přiznal svoji chybu a přistoupil k rekonstrukci partie. Situaci tedy rozhodčí dále řešil, tzn. partie nebyla v žádném případě ukončena, navíc následně  došlo k jasnému pokynu rozhodčího, aby se  pokračovalo ve hře. Argumentace v tom smyslu, že se Romanův soupeř obával uposlechnout nařízení rozhodčího, aby neporušil pravidla, je více méně dohnána ad absurdum, ostatně jako to celé divadlo, černý se totiž ocitl ve zcela prohrané pozici (42 tahů prokazatelně provedeno bylo). Ještě připomeňme, že  náš hráč jednal po celou dobu dle pokynů rozhodčího, jeho soupeř nikoli. Hradecký Martin Vacek na svém šachovém serveru napsal, že ohledně řešení tohoto sporu věří ve vítězství královské hry. Dívám se na to podobně:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Partie Bradáč – Novák po 42. tahu bílého

Černý je přece vyřízen. Ostatně na zmiňovaných stránkách se o situaci rozvíjí poměrně ostrá diskuze. Některé příspěvky zde jsou ale opravdu zcela mimo mísu.

Škoda je ztráty na 7. šachovnici, kde stál Mirek Zachariáš velmi dobře, avšak Zbyněk Němec jej nakonec přelstil:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Zachariáš – Němec po 33. tahu černého

Kdyby bílý mazal „a“ pěšcem, nebylo co řešit. Mirek se bohužel dopustil několika nepřesností a prohrál.

Na osmé desce si po dlouhou dobu udržoval převahu Jarda Huňáček, duel s Lukášem Smolejem však nakonec vyústil smírně:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Smolej – Huňáček - závěrečná pozice

Rozhodující bod zajistil, jako už potolikáté, našemu mužstvu vynikající Martin Lednický. Partie měla 104 tahů – Ledňo, kdo to má přepisovat? –,  závěrečnou pozici si čtenář může prohlédnou na následujícím diagramu:

								8
								7
								6
								5
								4
								3
								2
								1
a	b	c	d	e	f	g	h
Finiš partie Jezbera – Lednický

Nakonec tedy nečekaný výsledek 5:3 ve prospěch domácích. Doufejme jen, že nebude znehodnocen zařehtáním úředního šimla. Slova básníka Svatopluka Čecha uvedená v názvu článku mají totiž zcela nepochybně trvalou platnost.